Co je jednoduchá přibližovací světelná soustava?

Jednoduchá přibližovací světelná soustava

Definice

Jednoduchá přibližovací světelná soustava je řada světel na ose dráhy s jednou příčkou ve 300 m.

ICAO ji stanoví v Annex 14, 5.3.4.2 až 5.3.4.9. EASA ji stanoví v CS ADR-DSN.M.626. Bezpečnostním cílem každé přibližovací světelné soustavy je poskytnout navádění pro zarovnání a pro náklon a omezenou informaci o zbývající vzdálenosti do dotyku (CS ADR-DSN.M.625(a)). ICAO uvádí, že jednoduchá soustava může poskytovat vizuální navádění i za denního světla (5.3.4.1).

Stránka světelná soustava pro přesné přiblížení (PALS) popisuje rozvržení kategorie I, II a III a jednoduchou soustavu staví vedle nich do jedné tabulky. Tato stránka popisuje jednoduchou soustavu celou.

Rozvržení

Pravidla uvádějí tyto rozměry (Annex 14, 5.3.4.2 až 5.3.4.5, a CS ADR-DSN.M.626):

• Osová řada. Řada světel na prodloužené ose dráhy, dlouhá nejméně 420 m od prahu, kdykoli je to možné.
• Rozestup. Světla stojí 60 m od sebe. Tam, kde pilot potřebuje lepší navádění, mohou stát 30 m od sebe.
• Nejvnitřnější světlo. Stojí 60 m nebo 30 m od prahu, aby odpovídalo rozestupu.
• Příčka. Jedna řada světel dlouhá 18 m nebo 30 m ve 300 m od prahu.
• Rozestup v příčce. Světla vytvářejí lineární efekt. Používají se rozestupy od 1 m do 4 m. Příčka dlouhá 30 m může mít na každé straně osy mezeru, a každá mezera smí mít nejvýše 6 m.

ICAO vysvětluje, proč mezery jsou. Mohou zlepšit směrové navádění, když se pilot přibližuje s bočním odchýlením. Také usnadňují průjezd záchranným a hasičským vozidlům (5.3.4.3, poznámka 1).

Když se plná délka nevejde

ICAO uvádí toto pořadí záložních řešení (5.3.4.5, doporučení):

1. Prodloužit osovou řadu na 300 m, aby zahrnula příčku.
2. Nejde-li to, prodloužit ji, jak je to prakticky možné. Každé světlo osové řady se pak stane krátkou příčkou dlouhou nejméně 3 m.
3. Má-li soustava příčku ve 300 m, může provozovatel přidat druhou příčku ve 150 m.

Světlo osové řady je buď jeden zdroj, nebo krátká příčka dlouhá nejméně 3 m (5.3.4.7). ICAO shledal rozestup 1,5 m mezi sousedními světly v krátké příčce vyhovujícím. Počítá-li provozovatel s pozdějším přechodem na přesnou přibližovací soustavu, mohou být vhodné krátké příčky 4 m (5.3.4.7, poznámky 1 a 2).

Které dráhy ji dostanou

ICAO a EASA uvádějí typy drah v 5.3.4.1 a CS ADR-DSN.M.625:

ICAO definuje dráhu pro nepřesné přiblížení jako dráhu pro přístrojový postup přiblížení typu A s dohledností nejméně 1 000 m. Dráha pro nepřístrojové přiblížení slouží postupům vizuálního přiblížení, nebo přístrojovému postupu k bodu, odkud lze přiblížení pokračovat za vizuálních podmínek.

Pro dráhu pro nepřesné přiblížení ICAO navrhuje, aby provozovatel zvážil soustavu kategorie I nebo naváděcí dráhovou světelnou soustavu (5.3.4.1, poznámka). Druhou možnost popisuje stránka naváděcí dráhová světelná soustava (LDIN) .

Barva a intenzita

Světla jsou stálá (5.3.4.7). Barva musí odlišit soustavu od jiných leteckých pozemních světel i od cizího osvětlení. EASA dodává, že přednostní jsou stálá světla s proměnlivě bílým světlem (M.626(d)). ICAO pro jednoduchou soustavu žádnou barvu neuvádí.

Dva typy drah mají různá pravidla pro intenzitu:

• Dráha pro nepřístrojové přiblížení. Světla svítí pod všemi úhly v azimutu, které potřebuje pilot na základně a na finále. Intenzita musí vyhovovat všem podmínkám viditelnosti a okolního osvětlení, které soustava slouží (5.3.4.8).
• Dráha pro nepřesné přiblížení. Světla svítí pod všemi úhly, které pilot potřebuje při běžném finále. Musí poskytovat navádění ve dne i v noci v nejhorších podmínkách, pro které je soustava určena (5.3.4.9).

Tam, kde okolní světla ztěžují nalezení soustavy v noci, může pomoci sekvenční blikání světel ve vnější části (5.3.4.7, poznámka 3). Stránka sekvenční záblesková světla (SFL) je popisuje.

Umístění

Soustava leží co nejpřesněji v horizontální rovině procházející prahem (5.3.4.6). Platí dvě podmínky:

• Nad rovinu světel smí vystupovat pouze anténa azimutu ILS nebo MLS, a to do 60 m od osy.
• Žádné světlo nesmí být přilétajícímu letadlu zakryto, s výjimkou světla na konci příčky nebo krátké příčky.

Anténa azimutu ILS nebo MLS, která vystupuje nad rovinu, se považuje za překážku. Označuje se a osvětluje jako překážka.

Dodatek A předpisu ICAO dává pokyny k uspořádání (11.2):

• Vysoký objekt smí stát do 60 m od osy a do 900 m od prahu. Pak může být vhodné zvednout vnější polovinu soustavy tak, aby přečnívala nad vrchol objektu (11.2.9).
• Světla by neměla stát níže než na sklonu 1:66 dolů od prahu do bodu 300 m. Za 300 m by neměla stát níže než 1:40 (11.2.10).
• Uvnitř dojezdové dráhy nebo předpolí a do 150 m od konce dráhy mají světla stát co nejníže, dovolí-li to místní podmínky. To omezuje poškození letadla, které přejede konec dráhy nebo k ní nedoletí (11.2.8).
• Je-li práh posunut, přibližovací světla stále vedou k prahu. Zapuštěná světla vyplní část od konce dráhy k prahu (11.1.2).

Napájení

Tabulka S-1 předpisu EASA uvádí pro přibližovací světelnou soustavu na dráze pro nepřesné přiblížení nejvyšší dobu přepnutí 15 sekund. Tabulka neuvádí žádné přibližovací osvětlení pro dráhu pro nepřístrojové přiblížení.

Jednoduchá soustava a systémy FAA

FAA dokumenty, které jsme zkontrolovali, nepoužívají název „jednoduchá přibližovací světelná soustava“. Ekonomické soustavy FAA pro nepřesná přiblížení jsou MALS a ODALS. FAA Order JO 6850.2C v odstavci 15 uvádí, že žádnou z nich FAA již nezřizuje jako nové zařízení. Stránka MALSR popisuje střední svítivou soustavu FAA pro přiblížení kategorie I.

Co kontrola ověřuje

Kontrola jednoduché přibližovací světelné soustavy ověřuje tyto položky:

• Osová řada má všechna světla ve správných rozestupech a příčka stojí ve 300 m.
• Každé světlo funguje a každá krátká příčka je kompletní.
• Soustava leží na prodloužené ose dráhy.
• Žádný strom, budova ani jiný objekt neskrývá světlo před pilotem.

Dron letí po přibližovací dráze a vidí soustavu z pozice pilota. Tuto kontrolu pokrývá kontrola přibližovacích světel společnosti TarmacView.